ten čas, kdy začínají létat včely
čas, kdy začíná vše pučet
vonět rána, když si přivstaneš.
Ty máš energie na rozdávání, kterou v sobě pocituješ.
Ale furt ti něco naznačuje, že máš chvilku posečkat, nebo nemáš tak spěchat.
A když na tohle nemyslíš, opomíjíš to, tak se ti zadře do prstu tříska, možná pro jistut dvě, z čehož ti napuchne palec jak balón.
Za pár dnů tomu věnuješ pozornost, protože takovou třísku máš snad každý den třikrát a ona pak vyhnije.
Ale protentokrát ne. Ona tam pěkně zůstane a hnije pomalu a bolestivě.
Jehlou na šití se ji pak snažíš vymámit z prstu pryč, tak tam tak kvedláš a lomcuješ s ní, až něco najdeš a řekneš si: hm tak ji mám.
Ústy z prstu vycucneš snad všechnu nrpotřebnou šťávu, krev a nevím co ještě a pak plivneš do dřezu.
Umyvadlo zatím nemám.
Zaleješ to zeleným hnusem a je hotovo.
Druhej den se probudíš bolestí, a místo na palec, hledíš na baklažán.
Jedeš na chirurgii.
Ještě předtím, než tam jedeš, vyhledáš kam pojedeš a vyčteš, kde by to mohlo být asi nejlepší a nejblíž a s nejvíce hvězdičkama a zjištíš, že tam ten je daleko, nebo tamten onen kouká holkám do výstřihu a je na ně hnusnej.
Mě se bohudík nikdo do výstřihu nedívá, ale davá mi na prst Višňovski balzám, kterej smrdí jako kilo uzenýho.
Like
