...raději si hledím svýho, neotáčím se,.. a studeným větrem si nechávám čepýřit vlasy.
Jsem otrávený asi stejně jako celý svět. Moje světlo odjelo na okamžik, a tak mám čas hloubat a vymýšlet teorie píčovin, ze kterých mi hrabe. A tak se rozptyluju sekáním dřeva, hrabáním suché trávy, která se zelenala již minulý rok. Postupuji dále,... směrem dolů a brousím železné rámy staré maringotky, starší než já a ona dohromady. Přemýšlím nad tloušťkou izolace jako nad smyslem života a nemá to konce. Dobře si to promysli! Neboj.
A taky třeba pozoruju včelí úly, hnízda různých vos a brouků, kteří si našly domovy, aby je pak mohli opustit. Pozoruju Magnolii, ten vzácný dar naší zahradě, která září na jedné z mých fotografií brzo zrána.
Zkoumám různé nátěry, ..teoreticky. Prakticky volám Ivanovi a radím se.
V rádiu hlásali, že pobřeznové rozvolnění lockdownu asi neproběhne.
Tak hlavně ať spadne další měšec.. prosím. Máme radost Vinci?!
Co bude, když nebude kultura? Nebudem?!
Antonín. TinTin. ?
Bude kniha?
