po sportovní jsem jel dneska už po třetí, teď do Unína. Přituhovalo, v podbězích lítal štěrk, sníh se lepil na kola. Mrazivo. Pak nás obklopil tunel ze stromů, byl dlouhý několik kilometrů, za kopcem záře světel, rozmazané čáry. Hospoda na růžku.
na křižovatce strom ozářený vánocema, prej nemá nikdo čas to sundat. Nekonečné vánoce pro děti. Cestou zpět dva světelné body co vysoko skáčou přes silnic. Běželi spolu a hledali rozkvetlou louku,.. už brzy. Úsměv. A hřeje.