Lukas, můj parťák co dělá na panelce, bolí ho oči, a tak chce jít do skladu.

----

Lukas je ve skladu, přání splněno.
Já se z místa nepohnul. Občas změna. už mi mrdlo, dávno. Hraju divadlo s cedulkama od pozice operátora F4 a F5 jsou to frndy, rády se lížou.
Fotím ucpaný hajzly a popisné cedule nad WC, napomínající konatele k vyčištění "posranýho hajzlu od hoven".

to je vona

furt to stejný brdo s televizama, jedna díra v nose je mimo provoz, zelňačka, dopis se zeleným pruhem, nohy z olova, deprese z vlastní neschopnosti. duha, která vše zachrání.

Jsem faktoryMen, chodím každý ráno k pásu. Sterilní prostředí, stejnokroje, v bílých rukavicích u pásů zastrkuju do plochých krabic (19" 20" 22") dráty o různém průměru, tokya přijíždí, pak zvuky z ruky a barvy, blikání. Krásná vzpomínka mě osvobozuje.
Málo spíš, pak bdíš, kolena se podlamují, modrý býk ti pomůže na krátky čas před spánkem v stoje. NoGood a čevená karta s televizí fičí k rypérům. V 9 snídaně. Tři hodky v stoje. 11.45 oběd. Olověný nohy bolavky jdou do boje. Čumim na hodiny, 15.00 dostávám se do konce. V anitstatické šutce bych mohl hrát piškvorky. Síla prstenu vypália díru jak Brno.

po hovoru s islandem

N 49° 12.287 E 016° 36.432

http://www.youtube.com/watch?v=HB8TSsvMPcw

barvama posetý pokoj tokyem, spát nejde, myšlenky ve víru mixéru, virtuální cesta někam,.

národní písně s mokroušem v autě plného bordelu, rabín pokukuje. Brý den, odpálkuju odpalek, vzájemný pohled svatoušků,...
Prsten se blyští moc, roztopený elevator s nefungujícím větrákem. zrcadlo funguje, fotka.

to ráno pršelo, stíhačka musela zůstat doma, výpis z rejstříku, oběd s hankou,mluvíme o lidech, které náslědně potkáme spolu! metropolis, parnas a hledání letadel z okna, je slepá jak patrona, křížem krážem městěm, bad organize, dvorky a zavřené dvěře, otevřené okno není problém, ruka smrdí chcánkama, opadaná omítka, jabli, kamilův byt, porno pohlednice uvízla v batohu, čtverka s denním meny, fazole a rajská, pštrosí vajo který je nechutný, nemám rád vařený vaja, jen volský oka. pak slito.

moje stíhačka. o několik let zpět, v parku plném klavírů, trubek a pozounů kreslí zajíc na asfalt, táta s novinama, stříbrná stíhačka s beranama, trochu se to prolíná, všechno nepotřebný v hajzlu, odmašťovač troub a grilů a špína je fuč, hustilka na gumy, aby to jelo jak svina, s větrem o závod, voda na mokrých trenýrkách s pukem.